True Gold

True Gold

Když jsme s Tomášem přebírali kategorii U15 v Regensburgu, měli jsme cíl a sen ale netušili jsme co nás přesně čeká.

Původně jsem chtěl  napsat článek o tom jak jsem s dětmi začínal a jaké utrpení to bylo s jedním nejmenovaným trenérem U15 ale teď v tento moment jsem se rozhodl soustředit se na to pozitivní a popsat naši cestu za skutečným zlatem. 

Já jsem oficiálně trénoval kategorii U15 již od roku 2019 ale vše nabralo grády až když se k nám přidal Tomáš. Team SB v plné polní! Oba jsme měli zkušenosti s trénováním ale nikdy nám nebyla svěřena celá kategorie. Přesně si  teď už nevzpomenu jak to bylo protože mám paměť děravou jak cedník ale vím, že jsem byl nadšený a hned jsme se pustili do práce. Stanovili si cíle, prošli naše slabé a silné stránky, stanovili si na čem se musí pracovat a co necháme na později, určili si kulturu jakou chceme v týmu mít a doufali, že budeme na stejné vlně s celým týmem.

Začátky byly krušné a vyčerpávající. Chtěli jsme však sobě a ostatním ukázat, že na to máme, že když nám na něčem záleží jsme schopni dosáhnout toho co jsme si vytyčili.

Trust the process! To je jedna z hlášek, kterou člověk ve sportu uslyší často. Znamená to hlavně stanovit si cíl, vytvořit si plán a (doslovně přeloženo) věřit celému procesu! YOLO, jdeme na to.

Tomáš jakožto manažer týmu obstarával veškeré manažerské povinnosti, komunikaci s rodiči a plánování tréninků. Já se staral o kondiční přípravu a nadhazovače.

Nikdy bych nevěřil jak mi ty děcka přirostou k srdci. Někdy to bylo hodně složité když jsem vstával ve čtyři ráno do práce, z práce jel domů na jídlo, na půl hodinky si sednul, nachystal si věci a pak hned na trénink dětí a po nich rovnou na svůj trénink A týmu až do devíti večer. O víkendech svoje zápasy nebo zápasy U15. Takhle, téměř každý den stejně, po celou sezónu.

I přes to všechno mě tréninky s dětmi neskutečně nabíjely energií. Měl jsem radost z každého jejich malého úspěchu protože to byl společnými silami vybojovaný úspěch. Při každém neúspěchu přicházela výzva jak společně najít cestu a na čem pracovat. Úžasná skupina malých lidí!

Teď je čas se však pochlubit. Za celou dobu co jsme s Tomášem tým trénovali, tedy cca 2 roky, jsme neprohráli ani jeden zápas! Nikdy bych tomu nevěřil. Ani jeden. Ani na mistrovství Německa kde jsme získali zlatou medaili. Ne o chlup ale rozdílem! To byla však jen třešnička na dortu.

Pro mě ta medaile neznamená jenom to, že jsme nejlepší v celém Německu. Ta medaile jsou pro mě všecky chvíle co jsme s nimi strávili na hřišti. Všechna sranda co jsme měli ale i složité okamžiky, které jsme překonali. Je to symbol kamarádství a respektu, který jsme k sobě chovali s hráči. Jsou to rodiče dětí, kteří vytvářeli vždy skvělou atmosféru a pomáhali týmu kde bylo potřeba. Jsou to propršené dny kdy jsme si jenom povídali. Všechny nervy co jsme ztratili opakováním se dokola a dokola. Všechny hlouposti co vymysleli a vzpomínky, které nám zůstanou. To zlato je jedno z nejcennějších co jsem kdy získal a budu na něj vzpomínat, až zanedlouho uvidím tyhle kluky v reprezentaci Německa jak se rvou o své místo na Evropské scéně a nemůžu se dočkat!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *